V listopadu jsem dostal nabídku na výlet do Osvětimi. Jako puboš už jsem na tohle místo zavítal, leč v pubertálním věku nějakých 16-17 let to na mě působilo trochu jinak než teď, když už jsem stary chuj. Inu jednu hnusnou deštivou a mrazivou neděli, kdesi v půlce listopadu, jsme vyrazili pochybným Transitem (ještě že ne Transport(er)em) nach Auschwitz, chcete-li česky, tak Osvětimi. Osvětim je celkem velké město nedaleko českých hranic. Samotný KL (Konzentrationslager) Auschwitz-Birkenau se skládá ze tří hlavních částí, označených příznačně I., II., III. Původně byl tábor založen jako pracovní tábor, ale později, na rozkaz Himmlera, byl rozšířen o "dvojku" - Birkenau (Březinku) s kapacitou až 100000 lidí. Zde byly vybudovány 4 plynové komory s krematorii, které měli řešit "konečnou židovskou otázku".

Naši prohlídku jsme začali v táboře č. II. - Březince. Většina lidí projde vstupní branou (1.), projde první tři baráky (2.), které sloužily jako latriny a ubikace, po kolejích dojde k památníku (3.) a jde pryč. Ovšem to nejsilnější místo, je vzdáleno na úplně opačném konci tábora v lese (4., 5.). Překrásný les, plný borovic a dubů... Tento les je zároveň jeden z největších hřbitovů na světě. V blízkosti lesa byly dvě plynové komory s krematoriem. Zde nacisti vraždili lidi s takovou vervou, že je místní krematoria nestíhaly pálit, proto je pálili na hromadách na místních loukách v těsné blízkosti zdejšího krásného lesa. Lidé, kteří byli posláni do těchto komor, trávili své poslední chvíle v tomto lese a nemohli si nevšimnout, co se děje o celých 50 metrů dále. Děsná představa... Jenže to není zdaleka vše. Všichni, alespoň přibližně, víme jak velká je urna s popelem z lidského těla - jednoho. Jen v Osvětimi bylo zavražděno a spáleno přes 1,5 milionu lidí. Dovedete si přestavit kolik asi bylo toho popela? Popel byl doslova rozsypáván všude okolo, za areálem jsou prý "Ash hills" neboli popelové kopce. Mnoho popela bylo vysypáno do řeky Soly. Ovšem jeden z nejsilnějších momentů přišel u "Ash pond" - popelového rybníčku. Ten, už poslední, se nachází v tom krásném lese. Na první pohled vás zaujme už jeho barva, díky které rybníček vypadá jako ropná laguna. Před rybníčkem čtyři pomníčky s motlibou ve čtyřech jazycích. Opodál naleznete zbytky krematoria s plynovými komorami a jediné tři autentické fotografie, které byly v táboře pořízené vězni. Na jedné z nich jsou zachyceny nahé židovské ženy, které právě lesem putují do plynové komory a na dalších dvou, jsou zachyceny hromady mrtvých lidí, jejichž těla jsou páleny na louce.

Pokud tedy Březinku navštívíte, zajděte i na toto místo. Pokud nejste necita, tak zaručuju, že tohle vám zkurví náladu (zkazí by bylo slabé slovo). Emoce zde ještě umocní, pokud zde potkáte velkou židovskou výpravu.

Z toho hrozného místa se dostanete do budovy, která byla nazvaná "lázně". Zde probíhalo odvšivení, stříhání, čištění oblečení, sprchování. Ovšem ve strašné zimě a ve studené vodě. Odsud projdete kolem čističky vody až k památníku holocaustu, u kterého končí kolejová vlečka, která zde přivážela tisíce vězňů. Opodál jsou trosky dvou plynových komor s krematorii, které němci vyhodili do vzduchu těsně před příchodem sovětů. Kolem nich se dostaneme do části tábora, kde byly zděné domky. Žádný luxus se ale nekoná. Zde byly často umisťovány děti, popř. děti s rodinama. To je z Březinky vše. Přesouváme se do prvního tábora, který slouží převážně jako muzeum.

Pár fotek na závěr z Březinky

Není třeba nic dodávat. Vše jsem zmínil.

Auschwitz I.

Tábor I. byly původně polské jezdecké kasárny. Původně nebyl tento tábor budován jako vyhlazovací, ale zajatecký. Dovnitř se dostanete hlavní branou se známým mottem "Arbeit macht frei". V tomto místě nachází mnoho expozic. Najdete zde expozice téměř všech zemí, včetně české a slovenské expozice. Březinka není hezké místo, ale anonymní. V táboře I. vás obklopují všude osobní předměty obětí, jejich dopisy, fotografie a popisy jako data narození, zaměstnání a u většiny i datum smrti. Nejsilnější okamžiky zažijete zcela jednoznačně u sbírky ženských vlasů, ze kterých si nacisti měli v plánu vyrábět tkaniny. Opravdu věřím, že na planetě větší hromadu vlasů nenajdete. Druhý a asi nejhorší emoční zážitek vás potká v nitru zdejšího krematoria/plynové komory, které je stále v původním stavu, jen pece byly zrenovované. V plynové komoře si můžete všimnout obvodových zdí, ze kterých je do výšky dvou metrů nehty seškrábaná omítka. Docela síla. A hned vedle vás čekají dvě pece, každá pro dvě těla.

Expozic je zde strašná spousta, abyste vše stihli přečíst a prohlídnout, tak by bylo potřeba minimálně jeden celý den.

Zde mě to zdecimovalo opravdu hodně, takže z tohoto místa nemám skoro žádné fotografie.

Osvětim není vůbec hezké místo a neradi na to budete vzpomínat. Nicméně si myslím, že by si zdejší "atmosféru" měl zažít každý. I když je to téměř 80 let, pořád je tam znát divný smrad i atmosféra. Potom, co zde zažijete, si řeknete, že vaše každodenní starosti jsou NIC.

Osobně doporučuji navštívit Osvětim na podzim, kdy je venku pochmurno. Mnohem více vám to zkurví náladu.